Sklepení hudebního pavilonu Rondelu.

Sklepení hudebního pavilonu Rondelu - utajená místnost pro hudebníky

Jindřichohradecký zámek patří k nejvýznamnějším a nejrozlehlejším památkám České republiky. Vyprávění o jeho zvláštnostech a utajených místech by vydalo na jednu nebo více knih. Dnešní příspěvek se zaobírá veřejnosti v podstatě neznámým sklepením pod hudebním pavilonem Rondelem.

 

Sklepení hudebního pavilonu Rondelu

Stavba hudebního pavilonu Rondelu trvala sedm let a kompletně hotova byla v roce 1598. V dnešním příspěvku bychom chtěli blíže představit prostoru ve spodní části budovy. Její vytvoření stavbu poměrně prodloužilo, neboť bylo nutné odlámat nemalý kus skály. Způsob využití sklepení je znám, i když zčásti zahalen tajemstvím. Ví se, že v této prostoře sedávali při některých příležitostech hudebníci. Páni z Hradce byli značně vzdělaní a zcestovalí lidé. Je možné, že se při svých cestách mohli inspirovat několika stavbami v sousedních německy mluvících zemích, které, ač nevypadaly jako náš Rondel, byly využívány podobným způsobem a rovněž byly vybaveny sklepením nebo jinak skrytou prostorou pro hudebníky, tedy zařízením k provozování tak zvané „skryté hudby“. Zmíněné ostatní podobné stavby se většinou nedochovaly, nebo ani nebyly dokončeny. Od některých jsou dochovány pouze projekty. Sklep Rondelu je s horní reprezentativní prostorou akusticky spojen průduchem, který prochází podlahou přímo doprostřed kruhového sálu.

 

Průhled zvukovodem do sálu Rondelu

 

V sále, jak praví dochované historické inventáře, stával nad vyústěním zvukovodu veliký kulatý stůl pro šestnáct sedících. Vzhledem k velikosti stolu bylo spojení se sklepem dobře skryto. Hudebníci připravení dole začali hrát buďto v dohodnutý moment nebo na znamení, které jim někdo předal. Hudba ze sklepení dnes při pěveckých nebo instrumentálních zkouškách prochází do sálu o nevelké síle 60-70 decibelů. Je však nasnadě, že podlaha i povrch klenby sklepení byly při rekonstrukčních pracích pozměněny. Předchozí akustické vlastnosti byly změnami jistě ovlivněny.

Deska stolu zvuk dále směřovala rovnoměrně do celého prostoru sálu. Na přiložených fotografiích si můžete sklepení i cestu k němu prohlédnout. Vedou do něho krom přístupové chodby, ještě další dva otvory. Jeden částečně zajišťoval i osvětlení. Jedná se okno, jehož výklenek vede celou mohutnou stěnou stavby, a je z něho možné vyhlédnout na řeku Nežárku a Nežárecké předměstí. Třetím otvorem směřujícím do parčíku před Rondelem je renesanční varianta „anglického dvorku“, tedy sklepního světlíku či větrací šachty.

 

Muzicírování ve sklepení vyžadovalo zkušenost, nebo přinejmenším dobré soustředění. Celý prostor totiž rezonuje silnou ozvěnou. I při pouhém mluvení ve sklepě člověk získává dojem až hmatatelného chvění. Dva z otvorů – světlík a okno směrem k řece Nežárce měly tak na starost nejen částečné osvětlení a větrání, ale fungovaly zároveň jako další zvukovody.  Zábavě pořádané v zahradě před Rondelem zajišťoval hudební kulisu světlík (anglický dvorek). Okno směřující na Nežárecké předměstí pak podalo do širokého okolí zprávu, že se v zámeckém Rondelu dává zábava.

Jednou ze záhad sklepení Rondelu je přístup. Ten současný byl upravován. Na jedné z fotografií si můžete povšimnout odhalené vrchní části klenby, která nesměle vykukuje nad úroveň podlahy současné přístupové chodby.

Jsou dochovány méně jasné zprávy, které vypovídají o podzemní chodbě, která spojovala sklepení Rondelu s nedalekými renesančními sklepy při Španělském křídle, které byly vybudovány při úpravách ve II. půli 16. století italskými staviteli. Sklepy jsou od sklepení Rondelu vzdáleny cca 50 metrů. To jednak není mnoho, takže zbudování podzemní chodby uložené zhruba dva metry pod současnou úrovní terénu nemuselo být náročné. Navíc lze využívání tohoto utajeného přístupu přičítat ideji „skryté hudby“. Zvláště kvůli hostům, které měl zážitek této zvláštní produkce potkat poprvé, byl důkladně utajený příchod hudebníků důležitý. V budoucnu zveřejníme o zvláštnostech nejvýznamnější české manýristické stavby další příspěvky.